Květen 2013

Prostě žij

28. května 2013 v 13:52 | Lady unimportant :) |  Moje Kecy :D
Až tě bude jednou něco trápit. Vykašli se na to! :D Co by jsi dělal kdyby to nebylo?..dýchal, mluvil, jedl..ovlivnělo tě to nějak? Ne! :) Vím je to těžký ,ale život je moc krátký aby jsme nenáviděli, život je moc krátký na to aby jsme byli nešťastní :). Takže "Prostě žij!" :)


Prostě si neodpustím to sem dát. :D Hodí se to k tomu textu :D.


Music 2

28. května 2013 v 13:40 | Lady unimportant :)



Knnan - Wavin' flag (dávka energie :D )



James Arthur- Impossible (prostě - bez komentáře :) )



Parachute - Navždy a vždy :) (Forever and always )

Music

28. května 2013 v 13:11 | Lady unimportant :)


Bruno Mars - Count On Me



James Blunt - I'll be your men



Lukáš Krajnak - Viem, si ťa nezaslúžim (tuhle mám ráda :) )



Olly Murse feat. Flo Rida - Troublemaker ( :) )



Olly Murs - Dance with me to night (tenhle klip mi vždycky zvedne náladu :D :) jak písnička tak ty ksichtíky jsou boží :) )

Milovat?

28. května 2013 v 10:55 | Lady unimportant :) |  Moje Kecy :D
Ty mi ubližuješ já ti pomáhám.
Ty mě nemiluješ, já za tebe položím život.
Ty mě neznáš však já dokážu předvídat každý tvůj krok.
Tohle má být láska? Tohle že mě má udržet na živu?
To je ta sílá ,kterou popisují pohádky?
Silnější než smrt?
Vždy výhra?

Zákázané věci - Nezapomenutelné zlo

28. května 2013 v 10:46 | Lady unimportant :) |  Story ;)

Zakázané věci:

* výtisk novin zvaný - "forbidden to copy"

* zbraně (pistole, bojové nože,..)

* určité prášky (škodlivé pro tělo, bez předpisu) (Tohle jsem nikdy nechápala, proč mu záleží na našem zdraví?)

*sledovací, nebo špionážní zařízení


*a další,…

Kapitola 2. - Nesmrtelní

28. května 2013 v 10:43 | Lady unimportant :) |  Story ;)
Dav se trochu zavlněl, ale jinak byl klid a všichni poslouchali co jim Sait řekne dál. Myslím
,že všichni s něčím takovým i počítali, proč jinak by tady nebyli stráže?
Z myšlenek mě ,ale vytrhl Saitův hluboký hlas ,který znovu promluvil.
"Jak všichni víte naše země byla bezpočtukrát zpustošena. Chybí nám velký kus ozonu a potraviny, půda i voda ztratili na kvalitě. Vše však probíhalo pomalu. Dostatečně pomalu na to ,abychom tu mohli žít, dostatečně pomalu ,abychom se stihli přizpůsobit." Při posledních slovech se na Saitovích rtech mihl usměv. "..no a jako u každé rasy, někdo se vyvíjí rychleji. A ty z vás já hledám. Každý z vás má v těle pár nesmrtelných buněk, ale někteří lidé z nich mají celé orgány. Tyto nesmrtelné části potřebujeme proto, že jinak bychom zemřeli. Jsou v nich speciální látky a jsou velice odolné proti chemickému záření jakéhokoliv tipu a pomáhají při hojení zranění. Čím víc jich mají lidé tím déle žijí. A kdyby se náhodou někdo narodil pouze z těchto buněk, byl by nesmrtelný.
A já… chci být nesmrtelný. Já chci žít navždy. Proto hledám tyto lidi a jejich smrt bude můj život. Lékaři v mé laboratoři přišli na způsob jak transplantovat tyto buňky u každé krevní skupiny. Nikdo z vás nebude v bezpečí. " Sait se odmlčel. Odtrhnu oči od obrazovky a rozhlédnu se v obličejích lidí se zračí zoufalství a beznaděj. Na vzducholoď směřují nenávistné pohledy a mumlání urážek.
Mumlání se po chvíli změní na křik a šílenství. Lidé se rozbíhají a házejí po vzducholodi nejrůznější věci. Už chápu proč tady nejsou strážní s něčím takovým se počítalo. Navíc rozčílení lidé by Saitovi ubrali pěkně velkou část armády. I když nemají zbraně mají za co bojovat a počáteční nenávist je vždycky nejmocnější. Pohlédnu na jeho obrovskou laboratoř. I když je vzdálen pár kilometrů, je tak obrovská ,že ji dobře vidím. V dálce zahlédnu několik lidí jak chodí po strážných věžích. Je jích mnohem více než obvykle. Usměju se i když vím, že to skoro nic neznamená. Ale i tak mě to trochu potěší Sait měl strach. Proto nepřišel osobně. Proto se nechal hlídat. Dochází mi ,že mu pravděpodobně nezáleželo na bezpečí jeho lidí ale na jeho bezpečí. "Je to srab." Zašeptám, i kdybych křičela nikdo by to neslyšel přes tu vřavu co panuje venku. Sait už pravděpodobně pochopil, že už nemá cenu něco říkat a usmál se "Brzy se zase vrátím.. a půjdou semnou i mí přívrženci. Už brzy nebude mít nikdo z vás svobodu." Hned na to obrazovka zhasne a vzducholoď odlétá.
Hned na to vypukla ještě větší panika. Vzducholoď je pryč a lidé nemají kam směřovat svoji nenávist. Většina se jich prostě zhroutila na zem a plakala.
Najednou dostanu strach. Kde je Veronika?
Bez váhání se rozbíhám a hledám ji. Po chvíli zahlédnu strýcovu plešatou hlavu. S nadějí zamířím k nim. Ale Veronika tam nikde není.

Co se stalo? Kam zmizela?