Kapitola 1. - Oznámení konce

18. dubna 2013 v 21:52 | Lady unimportant :) |  Story ;)
Nebe má šedavou až černou barvu, jako by zrcadlilo náladu lidí. Smutek je všude kolem. Včera byla čistka. U spousty lidí se našli "zakázané věci". Všichno byli odvedeni na náměstí a potrestáni. Někteří zbičováni ,jiní se prošli po žhavích uhlích, nebo byli potrestáni jinak. podle toho co všechno se našlo.
"Vzali nám lidskost!" zašeptala mi do ucha Veronika. Její tvář je nečitelná jako vždy, ale já vím že myslí na konec čistky. Konec je vždy nejhorší. Mezi obvyněnými, kterým se také říká Despitenti jednoho zabijou. Né náhodně nebo podle nálezu. Je to mnohem, mnohem horší. Musíme hlasovat. Musíme hlasovat pro přátele, rodinu, pro lidi které potkáváme každý den. Kdo dostane nejvíce hlasů je na místě zastřelen.
"Nenávidím ho!" řeknu a obejmu sestru. Vím že se bude cítit líp. I když nebrečí je natom špatně. Veronika vlastně nikdy nebrečí. Na to je moc silná. Tedy až na jednu událost. Když jim zastřelili matku. Při tom přišli i o otce.
Jejich matka se neuměla vzdát. Chtěla aby neštvali lidi proti sobě a křičela na ně ať zvolí ji. Lidé ji zvolili a když ji chtěli zastřelit otec to nevydržel a chtěl ji zachránit. Nakonec zemřeli oba dva. Před zraky lidí s kterými se ještě ráno zdravili v obchodě a byli přáteli. Je to už sedm let ale stejně si to pamatuje jakoby se to stalo před chvílí na nějaké věci se prostě nezapomíná. To byla jediná chvíle kdy Veronice po tvářích stékali slzy.
Teď bydlí u tety. Je hodná, ale né zrovna milá a chápavá. Takže jsou s Veronikou v podstatě pořád sami. Ven moc chodit nesmí a když tak jen na chvíli. "Už by jsme se měli vrátit." oznamuje Veronika "je skoro čas oběda." Rozhlédnu se ještě naposledy po náměstí jako bych mohla vidět něco co mi uniklo. Potom se již otáčím a společně se sestrou odcházím. Domů přicházíme zrovna včas. hodiny odbíjí dvanáctou a teta nalévá polévku. Strýc se zvedá z ošuňtělého gauče od celodenního sledování televize. Vzhledem k tomu v jaké době žijí by se čekalo, že každý byt bude přetékat technikou. ale většina lidí nemá ani telefon. Všichni vědci a technici jsou povoláni do Saitovi (součastný vůdce) laboratoře. Co se tam děje nikdo určitě neví. Ale existují různé pověry. A to že nemají vybavené byty není pouze tím, že není kdo by vše vyráběl. Je to i chudobou. Rozhlédne se po pokoji. Od popraskané linky až po stůl, co každou chvíli zavrže. A to se ještě mají dobře. Jiní lidé nemají ani na oblečení nebo na pořádné jídlo.
Mě to došlo a myslím, že jiným. Je to takhle schválně. Předražené ceny a malé platy. chtějí aby se lidé strachovay co budou jíst místo toho co se děje. Sait si může dělat co chce a nikdo se tím nemůže ,ani nechce zabívat. "Odvádí tím pozornost." zašeptala si pro sebe nad polévkou. "Cože?" teta zaslechla co říká. "Ale nic" s úsměvem se na ni otočí. Teta se tím naštěstí nezabývá. ¨
Po obědě se posadila k oknu a sleduje lidi. Dělá to vždy. Zajímá ji o čem přemýšlí a domýšlí si jejich příběhy. Když se zrovna soustředí na jakousi starší paní, ozve se hlasité zahoukání. Pomalu jí tuhne krev v žilách. To nikdy není dobré. Znamená to ,že se mají všichni okamžitě dostavit na náměstí. Bere si na sebe bundu a čepici. Touto dobou už je venku celkem zima. U dveří však zjistí ,že nemá identifikační kartu. To je něco jako občanka, jenom je tam mnohem víc informací a všechny vaše nebo rodinné spáchané prohřešky. Veronika se strýcem a tetou už odešli. Měla by si pohnout ať nemá zbytečně nějaké problémy. Rychle běžím ke dveřím. Hned za nimi mě čeká nemilé překvapení. Na chodbě právě prochází Matyjáš.
Matyjáš bydlí jen o poschodí výš. Je mu také 17 a je celkem pěkný. To je ,ale všechno dobré co na něm je. I jeho pouhá přítomnost ji dokáže tak rozhodit a naštvat. Vždy si na to vzpomene. Proč to jen udělal ?
Matyjáš je synem jednoho vědce ze Saitovi laboratoře. Před přesně ještě sedmi lety byli dobří kamarádi. potom se vše změnilo. To on nahlásil její matku to on! Nebýt jeho ještě by tu byla. Nenávidí na něm každý centimetr.
Choval se jako by se nikdy nic nestalo. Aniž by mu odpověděla na pozdrav se kolem něho prosmýkla a rychle sestupovala po schodech dolů.
Náměstí od našeho domu naštěstí není moc daleko ,takže přichází včas. Nikde nestojí žádní strážníci jako obvykle. Jsme tady jenom my. Najednou zafouká výtr a nad hlavou se oběví vzducholoď s obrovskou televizí.
Z televize se na nás dívá Saitova hlava.
První slova co řekl byla: "Většina z vás pravděpodobně zemře.."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | 29. dubna 2013 v 17:53 | Reagovat

O_O!!!
No já čumím!!
Ten pocit, kterej mám v sobě teď jsem zatím měla jenom po přečtení pár blogovejch povídek, ale tohle...! první odstavec mě nakotil upoutal, že jsem doslova očima visela na obrazovce a hltala řádek po řádku...:)
NA tohle vážně nemám slova, protože z toho, co sjem četla to vypadá, jako něco naprosto dokonalýho...hej já nepřeháním, nikdy jsem nepřeháněla...! Oprabvdu! Ten pocit, kdy dočteš kapitolu a donutí tě to přemýšlet o celém příběhu, jako by tě to vtáhlo dovnitř...řeknu ti, tohle by si mělo přečíst daleko víc lidí...! :)
(Takže hned, jakmile přidáš novou kapitolu mi prosím dej vědět na fb! protože jsi ten konec tak usekla, že se nemůžu dočkat, jak to bude pokračovat!! :)

(jen by možná chtělo trošku více osvětlit ty okolnosti - co jsou to ty "zakázané věci" a tak, ale jinak se chytám :P + jsem si všimla pár pravopisných chyb - NašlI, ŽhavÍch...)

PS: Styl tvého psaní mi připomíná něco mezi Hunger Games a Divergencí - takový jednoduchý, ale přesto dost dobře čitelný - což je naprosto super! :)

2 Lady unimportant Lady unimportant | 29. dubna 2013 v 20:21 | Reagovat

Děkuju :)) ano chyby :DD nevadí :D

3 Lady unimportant Lady unimportant | 28. května 2013 v 10:48 | Reagovat

Tak vyšla další kapitola a máš tam i článek o zakázaných věcích :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama