Prostě žij

28. května 2013 v 13:52 | Lady unimportant :) |  Moje Kecy :D
Až tě bude jednou něco trápit. Vykašli se na to! :D Co by jsi dělal kdyby to nebylo?..dýchal, mluvil, jedl..ovlivnělo tě to nějak? Ne! :) Vím je to těžký ,ale život je moc krátký aby jsme nenáviděli, život je moc krátký na to aby jsme byli nešťastní :). Takže "Prostě žij!" :)


Prostě si neodpustím to sem dát. :D Hodí se to k tomu textu :D.

 

Music 2

28. května 2013 v 13:40 | Lady unimportant :)



Knnan - Wavin' flag (dávka energie :D )



James Arthur- Impossible (prostě - bez komentáře :) )



Parachute - Navždy a vždy :) (Forever and always )

Music

28. května 2013 v 13:11 | Lady unimportant :)


Bruno Mars - Count On Me



James Blunt - I'll be your men



Lukáš Krajnak - Viem, si ťa nezaslúžim (tuhle mám ráda :) )



Olly Murse feat. Flo Rida - Troublemaker ( :) )



Olly Murs - Dance with me to night (tenhle klip mi vždycky zvedne náladu :D :) jak písnička tak ty ksichtíky jsou boží :) )
 


Milovat?

28. května 2013 v 10:55 | Lady unimportant :) |  Moje Kecy :D
Ty mi ubližuješ já ti pomáhám.
Ty mě nemiluješ, já za tebe položím život.
Ty mě neznáš však já dokážu předvídat každý tvůj krok.
Tohle má být láska? Tohle že mě má udržet na živu?
To je ta sílá ,kterou popisují pohádky?
Silnější než smrt?
Vždy výhra?

Zákázané věci - Nezapomenutelné zlo

28. května 2013 v 10:46 | Lady unimportant :) |  Story ;)

Zakázané věci:

* výtisk novin zvaný - "forbidden to copy"

* zbraně (pistole, bojové nože,..)

* určité prášky (škodlivé pro tělo, bez předpisu) (Tohle jsem nikdy nechápala, proč mu záleží na našem zdraví?)

*sledovací, nebo špionážní zařízení


*a další,…

Kapitola 2. - Nesmrtelní

28. května 2013 v 10:43 | Lady unimportant :) |  Story ;)
Dav se trochu zavlněl, ale jinak byl klid a všichni poslouchali co jim Sait řekne dál. Myslím
,že všichni s něčím takovým i počítali, proč jinak by tady nebyli stráže?
Z myšlenek mě ,ale vytrhl Saitův hluboký hlas ,který znovu promluvil.
"Jak všichni víte naše země byla bezpočtukrát zpustošena. Chybí nám velký kus ozonu a potraviny, půda i voda ztratili na kvalitě. Vše však probíhalo pomalu. Dostatečně pomalu na to ,abychom tu mohli žít, dostatečně pomalu ,abychom se stihli přizpůsobit." Při posledních slovech se na Saitovích rtech mihl usměv. "..no a jako u každé rasy, někdo se vyvíjí rychleji. A ty z vás já hledám. Každý z vás má v těle pár nesmrtelných buněk, ale někteří lidé z nich mají celé orgány. Tyto nesmrtelné části potřebujeme proto, že jinak bychom zemřeli. Jsou v nich speciální látky a jsou velice odolné proti chemickému záření jakéhokoliv tipu a pomáhají při hojení zranění. Čím víc jich mají lidé tím déle žijí. A kdyby se náhodou někdo narodil pouze z těchto buněk, byl by nesmrtelný.
A já… chci být nesmrtelný. Já chci žít navždy. Proto hledám tyto lidi a jejich smrt bude můj život. Lékaři v mé laboratoři přišli na způsob jak transplantovat tyto buňky u každé krevní skupiny. Nikdo z vás nebude v bezpečí. " Sait se odmlčel. Odtrhnu oči od obrazovky a rozhlédnu se v obličejích lidí se zračí zoufalství a beznaděj. Na vzducholoď směřují nenávistné pohledy a mumlání urážek.
Mumlání se po chvíli změní na křik a šílenství. Lidé se rozbíhají a házejí po vzducholodi nejrůznější věci. Už chápu proč tady nejsou strážní s něčím takovým se počítalo. Navíc rozčílení lidé by Saitovi ubrali pěkně velkou část armády. I když nemají zbraně mají za co bojovat a počáteční nenávist je vždycky nejmocnější. Pohlédnu na jeho obrovskou laboratoř. I když je vzdálen pár kilometrů, je tak obrovská ,že ji dobře vidím. V dálce zahlédnu několik lidí jak chodí po strážných věžích. Je jích mnohem více než obvykle. Usměju se i když vím, že to skoro nic neznamená. Ale i tak mě to trochu potěší Sait měl strach. Proto nepřišel osobně. Proto se nechal hlídat. Dochází mi ,že mu pravděpodobně nezáleželo na bezpečí jeho lidí ale na jeho bezpečí. "Je to srab." Zašeptám, i kdybych křičela nikdo by to neslyšel přes tu vřavu co panuje venku. Sait už pravděpodobně pochopil, že už nemá cenu něco říkat a usmál se "Brzy se zase vrátím.. a půjdou semnou i mí přívrženci. Už brzy nebude mít nikdo z vás svobodu." Hned na to obrazovka zhasne a vzducholoď odlétá.
Hned na to vypukla ještě větší panika. Vzducholoď je pryč a lidé nemají kam směřovat svoji nenávist. Většina se jich prostě zhroutila na zem a plakala.
Najednou dostanu strach. Kde je Veronika?
Bez váhání se rozbíhám a hledám ji. Po chvíli zahlédnu strýcovu plešatou hlavu. S nadějí zamířím k nim. Ale Veronika tam nikde není.

Co se stalo? Kam zmizela?

Citáty

27. dubna 2013 v 23:42 | Lady unimportant :) |  Citáty a motta
"Dream as if you'll live forever.
Live as if you'll die today. "
(Sni, jako bys měl žít navždy.
Žij, jako bys měl umřít dnes.)
James Dean

Osud je dán jen pro lidi, kteří ho nedovedou změnit.
Neznámý autor

"Choroba je nakažlivá - kéž by byla i láska."
"Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly."
Wiliam Shakespeare

"Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít."
Honoré De Balzac

"Tvůj život je jako prázdná sklenice a je jen na tobě, čím si ji naplníš, protože nakonec si to stejně vypiješ sám."
Neznámý autor




Beze snů

27. dubna 2013 v 22:55 | Lady unimportant :) |  Básně <3
Jaký význam má bytí?
Jaký smysl má být někde kde duše trpí?
Nic jí nenaplňuje jenom touha po svobodě, volnosti, štěstí a lásce.

Chce se lehounce vznášet nad rozkvetlou zahradou, bezstarostně přijímat paprsky slunce a těšit se z hvězd a bytí.
Dotýkat se lupenů květů a taky trní bez zranění, smát se a tančit ve větru...
...procházet se v dešti a milovat svět...
....vznášet se s oblaky a padat s kapkami deště....

Místo toho každoučký den cítí bolest, bodavé hroty nožů a krvácejíci rany, které se nehojí....
Nemějí čas se zhojit...
Slova a činy řežou jak nejostřejší hrany žiletek....
Krev sa vpíjí do šatů a její kapky kropí zem...
Tam na tom místě kde dopadnou vyrostou květy....
...a až odejde budou tam jako důkaz bytí, bolesti, beznaděje a touhy...
...budou připomínat že tady byla a jejich vůně se bude vznášet s vánkem..
Spolu s její duší budou milovat skrytou krásu světa...

Filmy

26. dubna 2013 v 20:48 | Lady unimportant :) |  Nenuď se ;)
Ahoj, :) nevím jak vy ale já se poslední dobou doma pořád nudím. A není nic lepšího než si zalést do postele a podívat se na nějakej film. Tak mě napadlo že vám sem dám pár filmů. Mě se líbily a vám se snad budou líbit taky.

1. Hunger games
2. Královna XXL
3. Vyměřený čas
4. Deník princezny
5. Slečna drsňák
6. Tohle je válka
7. Mr & Mrs Smith
8. Puberťačka
9. Poslední píseň
10. Klamač srdcí
11. Lets dance 1,2,3
13. Ledové ostří 1,2,3
14. Armagedon
15. Moderní popelka
16. Pravá blondýna
17. Pán prstenu
18. Agent v sukni
19. Jeden den v New yourku
20. Znovu 17ti letý
21. Kamarád taky rád
22. Žába k zulíbání
23. Králova ročníku
24. On je fakt boží
25. LOL
26. Ramona
27. Titanik
28. 16 přání
29. Princ a já
30. Past na rodiče
31. Hary Potter
32. Pravá blondýna
33. Taxi
34. Co ta holka chce
35. John Tucker musí zemřít
36. Kopačky
37. 10 důvodů proč tě nenávidím
38. Protivný sprostý holky
39. policejní akademie
40. Tančím abych žil
41. Sestry na Bahamach
42. Sam doma
43. Kouzelníci z Waverly
44. Simpsnovi ve filmu
45. Čarodějův učeň
46. Sherlock Holmes
47. Muži v černém
48. Avatar
49. Milý Johne
50. Sněhurka a lovec
Kdyžtak napište ještě nějaký dobrý filmy do komentů ;).

Kapitola 1. - Oznámení konce

18. dubna 2013 v 21:52 | Lady unimportant :) |  Story ;)
Nebe má šedavou až černou barvu, jako by zrcadlilo náladu lidí. Smutek je všude kolem. Včera byla čistka. U spousty lidí se našli "zakázané věci". Všichno byli odvedeni na náměstí a potrestáni. Někteří zbičováni ,jiní se prošli po žhavích uhlích, nebo byli potrestáni jinak. podle toho co všechno se našlo.
"Vzali nám lidskost!" zašeptala mi do ucha Veronika. Její tvář je nečitelná jako vždy, ale já vím že myslí na konec čistky. Konec je vždy nejhorší. Mezi obvyněnými, kterým se také říká Despitenti jednoho zabijou. Né náhodně nebo podle nálezu. Je to mnohem, mnohem horší. Musíme hlasovat. Musíme hlasovat pro přátele, rodinu, pro lidi které potkáváme každý den. Kdo dostane nejvíce hlasů je na místě zastřelen.
"Nenávidím ho!" řeknu a obejmu sestru. Vím že se bude cítit líp. I když nebrečí je natom špatně. Veronika vlastně nikdy nebrečí. Na to je moc silná. Tedy až na jednu událost. Když jim zastřelili matku. Při tom přišli i o otce.
Jejich matka se neuměla vzdát. Chtěla aby neštvali lidi proti sobě a křičela na ně ať zvolí ji. Lidé ji zvolili a když ji chtěli zastřelit otec to nevydržel a chtěl ji zachránit. Nakonec zemřeli oba dva. Před zraky lidí s kterými se ještě ráno zdravili v obchodě a byli přáteli. Je to už sedm let ale stejně si to pamatuje jakoby se to stalo před chvílí na nějaké věci se prostě nezapomíná. To byla jediná chvíle kdy Veronice po tvářích stékali slzy.
Teď bydlí u tety. Je hodná, ale né zrovna milá a chápavá. Takže jsou s Veronikou v podstatě pořád sami. Ven moc chodit nesmí a když tak jen na chvíli. "Už by jsme se měli vrátit." oznamuje Veronika "je skoro čas oběda." Rozhlédnu se ještě naposledy po náměstí jako bych mohla vidět něco co mi uniklo. Potom se již otáčím a společně se sestrou odcházím. Domů přicházíme zrovna včas. hodiny odbíjí dvanáctou a teta nalévá polévku. Strýc se zvedá z ošuňtělého gauče od celodenního sledování televize. Vzhledem k tomu v jaké době žijí by se čekalo, že každý byt bude přetékat technikou. ale většina lidí nemá ani telefon. Všichni vědci a technici jsou povoláni do Saitovi (součastný vůdce) laboratoře. Co se tam děje nikdo určitě neví. Ale existují různé pověry. A to že nemají vybavené byty není pouze tím, že není kdo by vše vyráběl. Je to i chudobou. Rozhlédne se po pokoji. Od popraskané linky až po stůl, co každou chvíli zavrže. A to se ještě mají dobře. Jiní lidé nemají ani na oblečení nebo na pořádné jídlo.
Mě to došlo a myslím, že jiným. Je to takhle schválně. Předražené ceny a malé platy. chtějí aby se lidé strachovay co budou jíst místo toho co se děje. Sait si může dělat co chce a nikdo se tím nemůže ,ani nechce zabívat. "Odvádí tím pozornost." zašeptala si pro sebe nad polévkou. "Cože?" teta zaslechla co říká. "Ale nic" s úsměvem se na ni otočí. Teta se tím naštěstí nezabývá. ¨
Po obědě se posadila k oknu a sleduje lidi. Dělá to vždy. Zajímá ji o čem přemýšlí a domýšlí si jejich příběhy. Když se zrovna soustředí na jakousi starší paní, ozve se hlasité zahoukání. Pomalu jí tuhne krev v žilách. To nikdy není dobré. Znamená to ,že se mají všichni okamžitě dostavit na náměstí. Bere si na sebe bundu a čepici. Touto dobou už je venku celkem zima. U dveří však zjistí ,že nemá identifikační kartu. To je něco jako občanka, jenom je tam mnohem víc informací a všechny vaše nebo rodinné spáchané prohřešky. Veronika se strýcem a tetou už odešli. Měla by si pohnout ať nemá zbytečně nějaké problémy. Rychle běžím ke dveřím. Hned za nimi mě čeká nemilé překvapení. Na chodbě právě prochází Matyjáš.
Matyjáš bydlí jen o poschodí výš. Je mu také 17 a je celkem pěkný. To je ,ale všechno dobré co na něm je. I jeho pouhá přítomnost ji dokáže tak rozhodit a naštvat. Vždy si na to vzpomene. Proč to jen udělal ?
Matyjáš je synem jednoho vědce ze Saitovi laboratoře. Před přesně ještě sedmi lety byli dobří kamarádi. potom se vše změnilo. To on nahlásil její matku to on! Nebýt jeho ještě by tu byla. Nenávidí na něm každý centimetr.
Choval se jako by se nikdy nic nestalo. Aniž by mu odpověděla na pozdrav se kolem něho prosmýkla a rychle sestupovala po schodech dolů.
Náměstí od našeho domu naštěstí není moc daleko ,takže přichází včas. Nikde nestojí žádní strážníci jako obvykle. Jsme tady jenom my. Najednou zafouká výtr a nad hlavou se oběví vzducholoď s obrovskou televizí.
Z televize se na nás dívá Saitova hlava.
První slova co řekl byla: "Většina z vás pravděpodobně zemře.."

Kam dál